Každé plátno je emocionální kartografie.
Maluji hranici mezi chaosem a řádem – práh, kde se zdravý rozum setkává se šílenstvím, kde se cit stává formou. Moje práce není ilustrace; je to výkop. Každý povrch uchovává záznam vědomí: napjatý, transcendentní, liminální, paradoxní.
Dualita v centru mé praxe není téma, které bych ilustroval zvenčí. Je to stav, který maluji zevnitř – stejná nestabilita, která z nás dělá lidi, vykreslená v pigmentu a měřítku.
Shromáždit toto dílo znamená držet mapu tohoto vnitřního území – nikoli výzdobu, ale dokumentaci.